Když jsem byl malý chlapec, v jednu chvíli jsem na krátko zatoužil stát se hercem. Ne proto, že by mne bavilo se učit nějaké role, ale protože jsem viděl film s Jimem Carreym.

Ten chlap je neskutečný bavič a sympaťák. Toužil jsem být jako on, protože rozesmál každého. Cítil jsem jak jeho role vypouští radost z televizí do celého světa, po celé naší krásné planetě.

Jak mi přibývaly roky, pochopil jsem, že to nejsou jeho role co rozdávají radost. Je to jeho osobnost. Uviděl jsem to světlo, které v něm září. On je jeden z andělů v lidském těle, kteří prosvětlují tu tmu, co naši planetu kdysi zahalila.

Při tomto uvědomění se už nepotřebuji stát hercem. Teď už jenom potřebuji udržovat to světlo, co jsem v sobě zapálil a prosvětlovat tmu kolem sebe, protože od každého světla vzplanou další světla a takto postupně zase rozzáříme celou planetu.

Najednou už vím, že není třeba bojovat s tmou. To ani není možné. Je to pouze plýtvání vlastní energií.

Tmu totiž postupně zalije obrovské světlo, které se ukrývá v každém z nás.

Stačí ho v sobě jenom zapálit a k zapálení vnitřního světla nám slouží radost. Tak se radujme z každé hodiny a z každého dne, kdy tu můžeme být. A buďme vděční. Vděčnost je totiž klíč k radosti.

Pokud jste dočetli až sem, vaše světlo bude chtít zářit. Dovolte mu to. Děkuji.

Tak, jako si Jim užívá svůj život, můžeme si ho užívat i my. Je to jednoduché. Stačí vzdát se lpění na různých situacích a lidech. Nechávat se unášet životním proudem a využívat příležitostí, které se nám pak budou sami naskýtat. Žijeme proto, aby jsme si život užili, ne proto, aby jsme jej celý prodřeli a na smrtelné posteli zjistili, že jsme si ho vůbec neužili.

Radost je základním stavebním pilířem šťastného života. Nenechejte si ji nikým vzít. Naopak. Nabízejte svou radost svému okolí. Ukažte, že to jde, žít radostným životem. Základem radosti je přijímání všeho, co k nám přichází, jako by jsme si to sami zvolili. A v neposlední řadě je to i vděčnost. S vděčností k nám přichází i hojnost.