Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.

Lidé se již od pradávna zabývali myšlenkou na svůj původ. To je také hlavní důvod, proč prakticky v každé kultuře najdeme nějaký příběh, který má tuto otázku osvětlit podle nejlepších znalostí tehdejších lidí. Z nich je v naší zemi nejznámější křesťanská verze, i když i ta je jen mírnou předělávkou ještě starší legendy.

Zajímavé však je se ptát, zda jsme se po těch tisíci letech konečně dobrali pravdy, když máme k dispozici všechny ty dnešní moderní technologie. A je potřeba říci, že skutečně ano. Základy k tomu byly položeny již Charlesem Darwinem, avšak dnes již toho víme o tomto tématu podstatně více.

Náš původ je v podstatně podobný původu mnoha jiných druhů. Před stovkami tisíc let existoval v Africe druh primáta. Ten žil především v lesích a vyznačoval se poměrně velkou mrštností a ohebností, stejně jako chápavými prsty.

Pak však přišla jedna z mnoha klimatických změn a velká část těchto lesů se proměnila v savany. To představovalo pro našeho primáta, který doposud žil v lese, poměrně velký problém. Jistě, část z nich tato změna tolik nezasáhla, koneckonců nezmizely všechny lesy. Z nich se postupně stali dnešní šimpanzi.

To jejich druhové, kteří byli najednou nuceni žít na savaně, mimo ochranu stromů, na které by mohli vyšplhat, měli problém. Velká část z nich samozřejmě zemřela, především tím, že se stala kořistí predátorů. Ti ostatní se ovšem přizpůsobili.

První adaptací byl vzpřímený postoj. Ten totiž umožňoval vidět dál, a tak dřív zpozorovat případné nebezpečí či jídlo. I to se stalo problémem. Jedlých rostlin bylo totiž na savaně podstatně méně, a tito primáti nebyli schopni získat potřebné živiny z trávy, jako například zebry či antilopy. Museli si tedy najít jiný zdroj potravy, a tím se stalo maso.

To vedlo k dalším adaptacím. Ztratila se srst, což umožnilo se mnohem lépe ochlazovat i při pohybu, což dalo těmto polo-lidem větší vytrvalost a schopnost uštvat svou kořist. Ruce se zkrátily a posunulo se těžiště, takže nyní dokázali vrhat věcmi s mnohem větší silou a přesností. Maso také poskytuje více energie, což umožnilo poměrně rychlý rozvoj a růst mozku. To, čemu již lze říkat člověk, bylo na světě.